Stejně jako další oblasti vývoje dětí má i vývoj vnímání přírody svůj řád a svá období. V tomto článku vycházím z přednášky Martina Kříže z ekocentra Chaloupky.
Vývojové fáze vnímání přírody jsou jen tři:
Do 5-6 let – senzitivita – louže, bahno, listí, klacky, tráva, potok, spontánní hra na jednom místě v lese.
Do 10-12 let – bádání – hledání odpovědí na otázky, které si děti sami určí.
Od 12 let až na věky – akce – vysadím strom, oživím krajinu, vyčistím studánku.
Možná vás znervózní, že plácání se v bahně neujdete. Ale mohlo by vás uklidnit, že to jednou skončí.
Z osobní zkušenosti bych hranice rozvolnila. V uvedeném věku nenastává prudký zlom, ale plynulý přechod s překryvem.
Senzitivní fáze
Je určitě správné ukázat malým dětem jak se sází stromy, nebo s nimi na jaře vyčistit studánku. Ale pro ně to bude hlavně hraní s hlínou, hledání žížal a šťourání klackem do vody.
Nezkoušejte je z názvů kytek nebo brouků. Pokud je znáte, tak je správně pojmenujte, ale dětí se zeptejte, jestli jim květina voní, nebo jestli je beruška šimrá na ruce, když po nich leze. Používejte smysly.
Ke smyslovému vnímání mám v plánu vytvořit větší dílo, podobné mému průvodci Nebojte se nudy v lese. Ve zkratce pár tipů:
Sluch: ukažte směr, odkud k vám doléhá zvuk. Například kde znělo ťukání do stromu, odkud jde hluk ze silnice, z jaké strany slyšíte ptačí zpěv.
Zrak: dívejte se a pozorujte, vše okolo sebe. Například barvy a tvary, srovnávejte co je tmavší, světlejší. Pozorujte detaily.
Hmat: poznávejte přírodniny jen podle hmatu. Jeden dá ruce za záda a druhý mu do nich vkládá přírodniny. Seznamujte se s různou strukturou. Zkuste rozdělit mech na jednotlivé části nebo rozdrolit kus ztrouchnivělého dřeva.
Čich: najděte něco, co není květina, ale voní vám to. Očichejte mech, rozmělněte v prstech jehličí. Voní kůra stromu? Voní hlína?
Chuť: Ochutnávejte jen to, o čem si jste bezpečně jistí, že to je jedlé. Třeba květ sedmikrásky. Sáli jste jako malí květy hluchavek, nebo trubičky z květu jetele?
Neodsuzujte zvířata, nejvíce se to týká bezobratlých, tedy různých slimáků, brouků a pavouků. „Fuj, ten je ale hnusnej!“ řečené před dětmi o nějakém broukovi formuje jejich vnímání přírody. Nemusíte přeci hned pavouka chytat do ruky. Stačí ho pozorovat a o vlastních pocitech mlčet. Aby si děti mohly vytvořit svoje vlastní.
Fáze bádání
Můžete vyzkoušet, která barva láká nejvíce hmyzu. Která svačinka nejvíc zachutná mravencům.
Důležité je, aby si to děti vymyslely sami, protože pak je bude bavit hledat odpovědi. Průvodce pomáhá zformulovat hypotézu a vymyslet, jak to lze zkoumat.
Co už někteří zkoumali? Jestli je silnější pavouk nebo mravenec. Vyhrál pavouk. Která kopřiva žahá více? Vyzkoušeno na vlastní kůži. Kam doskočí kobylka? Ale musíme rozeznat kobylky od sarančat! Sarančata v hypotéze nejsou a tudíž nebyla do zkoumání zařazena.
Je dobré volit takovou hypotézu, jejíž výsledek překvapí.
Akční fáze
V té se nacházíme od cca 12 let. Potřebujeme něco reálně dělat rukama. Z dokončené a dobře vykonané práce máme dobrý pocit a naše sebevědomí a sebehodnota roste.
Teď se pouštím mimo své téma, ale napadá mě spojení s pubertou, která zrovna v té době nastupuje. Složité období, kdy nevíme kdo jsme a co jsme. Manuální práce, na níž se podílíme od vymýšlení na začátku přes aktivní zapojení až po úspěšný konec, může být přínosem pro nás i naše okolí.
Máte-li ještě malé děti, víte, co vás čeká. Kdo máte děti už velké, můžete zhodnotit, jak jsou tyto kategorie přesné.
Na závěr malá odbočka, od M. Kříže i Chaloupek.
Je to škatulkování podle motivace, tedy jaká témata zaujmou jaké věkové kategorie. Vycházím z teorie k dětským oddílům, teorie pohádek a ze své vlastní zkušenosti. Je to vhodné spíše pro větší skupiny dětí, právě ty oddíly, tábory atd. Rodiče totiž své děti znají a ví, které téma zrovna frčí. A u malého počtu dětí budete také snáze přizpůsobovat téma všem zúčastněným.
Ale i tak to může někoho inspirovat.
Předškoláci – zvířátka, pohádky typu O perníkové chaloupce, Červená karkulka, Smolíček, Tři prasátka. Tedy žádná svatba na konci.
6-9 let – klasické pohádky. Většina je holčičích, to jsou všechny ty Popelky, Sněhurky, Růženky. Pro kluky doporučuji Dlouhý, široký a bystrozraký a Kocour v botách. Zlatovláska by měla zaujmout kluky i holky.
10-12 let – dobrodružství. Patří sem piráti, rytíři, indiáni.
13-15 let – historie, sci-fi, detektivky. V tomto věku již nevadí špatný konec.
16+ – cokoliv. Za sebe vím, že mě bavily prožitkové, sebepoznávací a seberozvíjející hry.
Souhlasíte s těmito škatulkami? Jakou máte zkušenost se sebou nebo svými dětmi?
Pište do komentářů zde pod článkem, na můj mail katka@katerinaroschova.cz, nebo na fb Nebojme se nudy v lese.
Baví mě tvoření her a programů pro děti a už několik let se specializuji na environmentální vzdělávání. Díky tomu pomáhám rodičům a dětem chápat přírodu jako přirozený prostor pro zkoumání a dobrodružství, aby mohli poznávat přírodu přímo v přírodě, hravě a s lehkostí.
Více o mé cestě s dětmi do lesa si můžete přečíst zde.
Inspirujte se pro vaše cesty do lesa v průvodci: Nebojte se nudy v lese
Moc pěkně a přehledně sepsáno! 🙂 Vzpomněla jsem si na nedávný zážitek, kdy jsme se celá rodina účastnili jednoho lokálního turistického pochodu s trasou 13 km. Sedmiletá dcera to dávala s přehledem, pětiletý syn už na prvním kopci začal naříkat, že ho bolí nožičky a že už nemůže, což byla, vzhledem k počtu kilometrů před námi, docela stresová situace. Toto se opakovalo ještě několikrát než jsme po častých přestávkách došli až na úpatí nejvyššího vrcholu v regionu. Při svačině na louce si děti sundaly boty, které si nenazuly ani poté. K mému údivu takto doslova vyběhly kopec, že jsem jim jen horko těžko stačila. Zastávky se konaly právě jen u bahnitých louží ve vyjetých kolejích od lesní techniky, teda vlastně přímo v těch loužích. Takže i tohle může být dobrý tip, když už člověk neví kudy kam. Stačí nové podněty a už to běží! 🙂
Díky moc za sdílení, skvělý příklad 🙂 To jsou přesně ty zážitky, které se počítají 🙂