V lese trávím s dětmi hodně času, hrajeme hry a zažíváme dobrodružné chvíle, zkoumáme přírodu, povídáme si, objevujeme. Děti jsou nadšené a já jsem spokojená, protože takhle jsem si to vždycky přála.

Ale cesta s dětmi do lesa má hodně překážek. A není to jen hřiště, které míjíme, nebo hlavní silnice, kterou musíme překonat. Je to i nedostatek odhodlání, špatná nálada nebo různé obavy. Že nás to nebude bavit, budeme se nudit, že stejně nepoznám kopřivu od hluchavky a straku od vrány, že nás poštípou mravenci a vysají komáři, ušpiníme se nebo se zraníme.

V současnosti je mojí jedinou překážkou ta hlavní silnice. Ostatní překážky jsem postupně odbourala, nebo byly tak malé, že jsem se jimi skoro nemusela zabývat.