Mám pro vás dvě hry, které jsou prověřené léty a vlastnoručně jsem je vyzkoušela v oddíle i na táborech. Se svými dětmi jsem je zatím nehrála, nebyla příležitost, měli jsme jiné nápady na akci. Ale jak tak o nich teď píšu, určitě je brzy použiju i na našich rodinných lesních vycházkách.
Jsou si hodně podobné, jejich principem je zapamatovat si obrázky, předměty či přírodniny na určeném místě.
Pro jednodušší vyjadřování budu dále v textu uvádět „kartičky“, ale opravdu to může být cokoliv: co najdete v batohu (reálné předměty jako nožík, lupa, žvejky, kapesníčky), přírodniny (kamínek, trs trávy, kůra, list, žlutý květ, bílý květ, mech, šiška) a pro zdatnější hráče konkrétní přírodniny (kaštan, žalud, bukvice, šiška nebo jehličí borovice, smrku, modřínu; list javoru, buku, dubu).
Kimova hra
První je Kimovka. Kartičky skrytě rozložíte na zem a přikryjete šátkem. Následně pozvete hráče a na cca 30 vteřin šátek odkryjete. Úkolem hráčů je zapamatovat si obrázky na kartičkách a po zakrytí vám je přeříkat, pošeptat či napsat. Jednoduché, že? Opravdu to lze zahrát prakticky kdekoliv a kdykoliv.
Jaké se nabízí obměny?
- Ukážete skryté kartičky na 30 vteřin, poté zakryjete a tajně (rozumějte: hráči ví, že něco měníte, ale neví co přesně) některé odstraníte nebo přidáte. Úkolem hráčů je říct, co se změnilo.
- Kartičky jsou pro přehlednost uspořádané do mřížky a vy mezi prvním a druhým odkrytím některé prohodíte. Opět je úkolem hráčů poznat změnu.
Zatím je to dost statická hra. Můžete sedět na místě a jen odkrývat a zakrývat. Ale můžete z toho udělat i běhací hru:
- Kartičky mají dvojice (pexeso). Na jednom místě (nazývejme ho U buku) vyskládáte cca 10 kartiček, které si mají hráči zapamatovat a na druhém (lehce vzdáleném, dle možností hráčů a terénu, nazývejme ho U pařezu) jsou kartičky všechny. Cílem je vytřídit či označit U pařezu stejných 10 kartiček, jako jsou U buku. Hráči mohou běhat mezi bukem a pařezem kolikrát chtějí, čím více si dokážou zapamatovat, tím méně musí běhat.
- Od buku k pařezu musí proběhnout překážkovou dráhu nebo klikatou „cestičku“ po provaze, zpátky je cesta volná. Nebo prolézt pavučinou mezi stromy. (Jak funguje pavučina mezi stromy najdete v průvodci: Nebojte se nudy v lese.)
- Kartičky k zapamatování nejsou soustředěny na jednom místě (U buku), ale jsou rozprostřeny ve větším území (Mezi buky) a je nutné je hledat. Hráči na ně nesahají, jen si je zapamatují.
- Při hře více dětí můžete U buku připravit pro každé dítě jeho vlastní sadu 10 kartiček. Díky tomu nevznikne rivalita a každý si může hrát vlastním tempem.
Pokud zde použijete přírodniny a budete je nazývat správnými jmény (šiška smrku, list javoru), je to opět nenásilné vzdělávání. Přitom není potřeba vyžadovat správné pojmenování i od dětí. Stačí když názvy několikrát zopakujete, ujistíte se, že myslí stejný list jako vy: Myslíš ten s hodně obloučky? List dubu? A třeba se zeptáte: Zkusíš si vzpomenout, z jakého je stromu? Nevzpomeneš si? Nevadí, je to z borovice.
Když vyjmenují vše, co vědí, odkryjte šátek a nechte děti najít, co zapomněly. Pokud máte přírodniny, znovu je projděte, správně pojmenujte a použijte na nějaké land-art nebo do další hry.
Cesta s obrázky
Druhou hru mám pojmenovanou jako „cesta s obrázky“. Předem připravíte trasu, kterou hráči procházejí. U malých dětí to může být jen okolo vašeho herního místa v lese, kdy na sebe stále uvidíte. Ani není důvod se stresovat, pokud menší hráč nechce jít sám a klade si podmínku, že máte jít s ním. Jasně, běžte spolu.
Připravit cestu v podstatě znamená rozmístit kartičky po cestě. Musí být jasně patrné kudy vede (vyšlapaná pěšinka) nebo jinak označená (fáborky) nebo musí být vidět od jedné kartičce ke druhé. Opět je cílem si jich zapamatovat co nejvíce.
- Pokud rozmísťujete přírodniny, je potřeba je nějak odlišit od všeho okolo. Například právě tím kolíčkem, fáborkem, provázkem.
- Variantou může být cesta, kde se hledají chyby. Například jablko na smrku, květ na kmeni stromu.
- Můžete hledat, co do lesa nepatří – tradičně odpadky a lidské výtvory, ale u svého Petra (7 let) bych neváhala dát typické nelesní přírodniny, například pár klasů obilí, ovoce nebo zeleninu.
- Pokud budete připínat kolíčky na prádlo, namísto paměti trénujete všímavost, kolik jich hráči po cestě napočítají.
- Můžete vyžadovat nejen zapamatování kartiček, ale i jejich pořadí.
Tuto druhou hru jsem několikrát hrála i jako dítě. Vždy jsem byla mrzutá z toho, že návod, jak si zapamatovat co nejvíce obrázků, jsem dostala až na konci. Až poté, co jsem se vrátila a horko-těžko vzpomínala na obrázky po cestě. A když se hrálo příště, už jsem to zase zapomněla.
Víte, jaký je to fígl? Několikrát jsem se spálila, až jsem si ho konečně zapamatovala: Trik je v příběhu – pokud si k obrázkům z kartiček rovnou vymýšlíte příběh, máte velikou šanci zapamatovat si všechny. Protože když máte přeříkat nebo napsat kartičky, znovu si vybavíte příběh a s ním i požadované obrázky.
Příběh může být jakkoliv nesmyslný, například pro obrázky MAMUT, HODINY, HROCH, ZÁVORA a MELOUN může být: Mamut hledá hodiny a hroch čeká u závory až přejede meloun. Nebo cokoliv jiného 🙂
Příběhy jsou klíčem k mnoha dalším pomůckám v trénovaní paměti. Všechny možné seznamy, pokud je dáte do příběhu, máte velkou šanci si zapamatovat celé. A můžete to děti učit už od mala.
Já se snažila čerpat ze svých minulých zkušeností. Na jedné oddílové výpravě jsme nachystali dva okruhy s kartičkami. První prošli hráči bez jakýchkoliv doporučení, jen s instrukcí zapamatovat si co nejvíce obrázků.
Když na konci odříkali vše, co si zapamatovali, prozradili jsme jim metodu s příběhem a vyslali je na druhou cestu, kde byl stejný počet jiných obrázků. Co myslíte, zlepšili se? Zlepšili! Úspěšnost nebyla 100%, ale dosahovala k 90%. Měla jsem vážně dobrý pocit, že jsem připravila hru tak, jak bych ji sama potřebovala kdysi hrát.
A stejnou metodu hodlám použít i na své děti.
Trik s příběhem můžete použít i na Kimovku, ale je potřeba prodloužit čas, kdy hráči sledují odkryté kartičky. Vymyslet příběh za 30 vteřin není reálné. Cesta se na to hodí mnohem lépe.
Příprava těchto her, tedy rozmístění kartiček, je na vás, ale sbírat je můžete společně, nebo dětem svěříte rovnou celý úklid. Z vlastní zkušenosti vím, že se ochotně zapojí. Doporučuji mít je odpočítané (děti i kartičky), ať víte, jestli jste našli opravdu všechny.
Znáte tyto hry? Vyzkoušeli jste je? Napište mi, ať vím jestli nosím dříví do lesa a tohle dávno znáte, nebo jste tu našli inspiraci 🙂
Díky Vám za pozornost!
Baví mě tvoření her a programů pro děti a už několik let se specializuji na environmentální vzdělávání. Díky tomu pomáhám rodičům a dětem chápat přírodu jako přirozený prostor pro zkoumání a dobrodružství, aby mohli poznávat přírodu přímo v přírodě, hravě a s lehkostí.
Více o mé cestě s dětmi do lesa si můžete přečíst zde.
Inspirujte se pro vaše cesty do lesa v průvodci: Nebojte se nudy v lese